Základní pravidla:
- Při rozdělávání ohně v přírodě je nejprve vhodné zvolit místo pro ohniště. To by mělo být vzdáleno nejméně 50 m od okraje lesa a v dostatečné vzdálenosti od všech věcí, které se mohou vznítit. Pamatujte, že v lese lze rozdělávat oheň jen na vyhrazených místech! Oheň nezakládejte pod větvemi a na kořenech stromů, na suchém listí, lesní hrabance (zetlelá vrstva jehličí) nebo rašelině, ani v blízkosti stohů (minimálně 100 m), seníků apod. Pro rozdělávání ohně je ideální hliněný podklad.
- Místo ohniště je nutno i vhodně uspořádat. V přírodě ohniště bezpečně oddělte od okolního prostředí – např. obložením kameny, vyhloubením zeminy apod.
- K zapálení nebo udržování ohně v žádném případě nepoužívejte vysoce hořlavé látky jako např. benzín, naftu či líh.
- Dělejte jen oheň, který dokážete zvládnout!
- Do ohně nikdy nevhazujte jakékoliv výbušné předměty, plasty, konzervy aj. Oheň by měl být “čistý”.
- Oheň nesmíte ponechat ani na okamžik bez dozoru!
- Opustit místo můžete až poté, co ohniště důkladně uhasíte – ať již prolitím vodou, nebo zasypáním zeminou. Při odchodu se z ohniště nesmí kouřit a popel i půda pod ohništěm musí být chladné.
- Děti by neměly být u ohniště ponechány bez dozoru plnoleté osoby.
- Tísňové volání 150 Hasičský záchranný sbor.
Druhy ohňů
Pyramida – Při stavbě tohoto typu ohně je vhodné použít střední opěrný kůl, kolem kterého do kruhu narovnáme štípaná polena. Suchý vývrat nebo pařezový kořen umístěný do prostřed pyramidy vykouzlí při obřadním zapalovaní neopakovatelnou atmosféru. Pyramida má tvar kužele a je vhodná pro menší tábory. Nařezaná polena složíme do pyramidy a obdobným způsobem i přikládáme. Dostaneme vysoký jasný plamen, který osvětlí celý prostor kolem táboráku, takže se nejen pěkně povídá či zpívá, ale podaří se i zábavné výstupy, hry apod.
Pagoda – I když pagodu zná z příruček většinou každý nováček, dá její příprava přece jen někdy zabrat. Je to složitější ohniště, vyžaduje hodně dřeva a pracné je i řezání paliva. Pagoda má tvar jehlanu. Polena borového nebo smrkového dřeva je dobré opatřit záseky, aby se nesesouvala. Výplň je ze suchého klestí. Musí být postavena tak, aby dohořívající polena propadávala dovnitř do těla ohně. Velké pagody se staví v několika patrech, ale lidí, kteří dokážou postavit mistrovskou pagodu, je velice málo. Polena klademe ve tvaru čtverce – konce křížíme – od nejsilnějších ke kratším, takže se ohniště směrem vzhůru zužuje.
Hranice – Je to nejméně náročná stavba.je to rovněž slavnostní ohniště. Podobá se pagodě, stavba je však jednodušší, protože nemusíme přiřezávat, vybírat a skládat polínka podle tloušťky. Hranice má nahoře i dole stejné rozměry. Hoří mnohem déle. Oproti pagodě má určité omezení co do výšky stavby. Staví se ve tvaru krychle a je vhodná pro střední tábory.
Strážní oheň – Tento oheň připravujeme ještě za světla. Rozděláme malý ohýnek, který nám vyrobí dostatek žhavého popela. Po setmění ze tří až pěti stran přiložíme do popela suché kulatiny konci k sobě. Oheň slabě hoří nebo jenom doutná. Je málo viditelný a přitom dá dostatek tepla. Dlouho vydrží, může hořet i celou noc, pokud ho hlídka přikrmuje postrkováním polen. Předpokladem je suché dřevo, které rychle nehoří. zakládáme ho nejčastěji v noci pro táborové hlídky. Má dávat při co nejmenší spotřebě paliva dost tepla, ale ne příliš moc světla a kouře. Nejjednodušší typ je ze tří silných polen paprskovitě složených. Hoří od prostředka, a jak dřevo uhořívá přistrkujeme je dopředu.
Text a obrázky pod druhy ohňů jsou převzaté z webu: https://kopecek.pionyr.cz/nauc/ohen/druhy.htm kde najdete i další druhy ohňů.
Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán.
